Hm, ono je to postavením víry mezi dalšími složkami života a kultury.
Víra (jakákoli, ale zejména ta vnější, manifestovaná) je pro dotyčné věřící nedotknutelná a zároveň lepší než ty ostatní. Je to takové vymezování se vůči ostatním. A když ti na tu představu nadřazenosti někdo sáhne, logicky se/ji bráníš, bo je pro tebe zatraceně důležitá, její nedotknutelnost je součástí tvé identity.

Myslím, že lidé vnitřně a individuálně věřící, pro které není tak zásadní se sdružovat a ujišťovat o víře a její nadřazenosti jiným (případně ne-víře a nevěřícím psům), nemají tak nastražené nášlapné mechanismy reagující na to, co by první skupina nazvala urážkou.

A ti první, co tolik hartusí svými reakcemi a vymezováním se vůči ostatním, na nich páchají sami urážky (ale to jim neva, bo jsou přece v právu).