Podle mého nevěra je nevěra, to jestli se provalí, je věc druhá.
Ale já mám oblíbené "neříkej jména za zády lidí". Jasně, třeba by se nikdy nedozvěděli, že jsem je pomlouvala, ale věřím prostě v sílu myšlenky. Fakt se snažím neříkat v nepřítomnosti někoho cokoliv.. čemu by se nemohl bránit. To samé mi přijde u nevěry.. to, že někoho někdo podvede je prostě špatné samo o sobě. Já jsem asi pitomá, ale každý nastaveny hranice nějak jinak.. a já takto. Fakt by mě mrzelo, že jsem udělala něco, co by MOHLO někoho ranit. Udělat něco "špatnýho" a doufat/věřit, že se to neprovalí a když provalí, že to bude člověka, kterého mám ráda bolet a pak zase doufat, že mi to odpustí. Né, nejsem masochista