Nepremyslim nad tim kdo se o me postara, celkove malo premyslim nad sebou.
A i tak se o sve dite chci postarat jak nejlepe umim a veci, ktere treba moje matka delala spatne, chci delat lepe a verim, ze i delam jinak.
Verim, ze kdyz jsou deti vychovavany s laskou, tak se na rodice uplne nevykaslou.
Asi by me mrzelo, kdyby chtel jet uplne jinam, do zahranici nebo se odstehovat na druhy konec republiky, ale neudelala bych nic a nebudu kvuli tomu uz ted menit postoj k vychove.
O rodice se s manzelem starat budeme, bohuzel ale asi v ramci moznosti, samozrejme s dnesni pracovni dobou clovek nemuze s nimi byt od rana do vecera a to nemuzeme cekat ani my od deti. Jakmile budu na materske, v duchodu apod, vzdy bude rodina na 1. miste, coz je i ted, ale bohuzel pracovat musime. Presto se ale budu snazit udelat co nejvic.