Tylity,
1. máš depresi a vidíš všechno černě. Odstrašující případy byly vždycky a vždycky byly a budou v menšině. Já mám ve svém okolí jen lidi, kteří mají se svými rodiči dobré vztahy. Jen jeden pár, co znám, má špatné vztahy s oběma stranami, bohužel vidím velkou chybu právě na straně těch rodičů (lžou, vydírají).
2. Opravdu je chybou očekávat vděčnost od dětí. Ony se tě neprosily abys je přivedla na svět a starala se o ně - to byla tvoje volba i tvoje odměna zároveň - těšit se z přítomnosti roztomilého andílka. Pokud v sobě máš nějakou křivdu a vinu dáváš dětem, to si piš, že k tobě nebudou rády jezdit a nebudou mít chuť ti dělat radost.
Tvůj život by neměl být závislý na tom, jaký vztah mají k tobě tvoje děti, měla bys mít jiné radosti, být spokojená sama se sebou!!
3. synové moc sami od sebe coby dospělci necítí potřebu navštěvovat matku, bývají víc do sebe zahledění, starají se o své problémy. V tom bývají dcery lepší. Matce pak nezbývá než synka zvát na dobrá jídla a těšit se tak z jeho přítomnosti a budovat s ním dobré vztahy i v dospělosti. Nakonec pokud se dobře ožení se začne starat sám a pomáhat tam, kde může aspoň tak já to pozoruju na svých bratrech a manželovi...

Já se na důchod připravuju jednak nějakým spořením, zajištěním vlastního bydlení a zdravým životním stylem, abych byla hlavně dlouho fit a samostatná. Na domovech pro seniory nevidím nic špatného - nejhorší jsou LDNky a léčebny pro choromyslné, tam bych fakt nechtěla skončit. A to doufám, že děti jednoho dne naučím, aby mi alespoň zařídili nějaký kvalitnější pobyt - např. u nás se pro seniory každou chvíli pořádá nějaká slavnost, představení, tance, ale i vzdělávací kurzy atd... Je spousta lidí, co má sociální cítění a rádi se seniorům věnují