Mirku,
nemám v zásadě nic proti vysvětlování, ale ve formě, v jaké to pojímáš Ty, mi to už přijde jako zbytnělé a kontraproduktivní a že kladeš větší důraz na to vysvětlení a menší na tu pomoc s realizací.
Ta realizace je v tomto klíčová. Protože to vysvětlení není samospásné. Lidi nefungujou na jednoduché "aha, už vím proč to mám dělat, tak to rád a ochotně udělám", jsou mraky takových, kterým prostý důvod neposkytuje dostatečnou motivaci. To jen pro případ, že by u Tvých dětí vysvětlení nezabralo
S přirozenými důsledky je to tak, že jsou situace, kdy ten přirozený důsledek dopadá víc na okolí, než na hříšníka samotného. V případě toho pozního příchodu to tak aspoň je. Školník se musí hnát ke dveřím, spolužáky to vyruší, učitelku to vyruší. Důsledek typu "nebudeš vědět, o čem se před tvým příchodem povídalo" není na prvním stupni ZŠ tak markantní, protože tam ta škola ještě funguje jak telenovela: i když vynecháš nějakej ten díl, pořád seš v obraze. Dohnat na prvním stupni kus hodiny není věc, kterou by človíček výrazně pocítil, a která by měla přesvědčovatcí sílu.
Když to shrnu: já jsem praktický člověk - přemýšlím proč, ale to proč za mne tu věc pak neudělá. Realizovat danou věc je většinou mnohem těžší, než vymyslet, proč to mám dělat. Proto se zaměřuju na tu praktickou stránku věci.