Přiznávám se,že já mám ke psům velice silnou averzi,ať je to roztomilý gaučový psíček,nebo krvelačný zabiják.Nesnáším psy a radši budu chovat dvacet koček,než jednoho psa.Když jsem byla malá,skočil na mě náš vlčák,já si to sice nepamatuju,ale vím to od rodičů,a možná je ve mě od té doby něco v podvědomí,co mi bránilo si ke psům vytvořit nějaký pozitivní vztah.Nemám je ráda z mnoha důvodů,smrdí mi,připadají mi dotěrní,nesnáším oražený psy,kteří naskakují lidem na nohy a kopulují na nich,vadí mi jejich výkaly válející se všude(vím,že pes si to po sobě neuklidí,že je to chyba lidí,ale i tak),a našla bych ještě desítky důvodů,proč je nemám ráda.Psí oči na mě nikdy neplatily,a psa jsem za celý život měla ráda pouze jediného.O kočkách se říká že jsou falešné,mě teda připadá stokrát falešnější pes,kočky mám ráda,pro mě je kočka osobnost,která je svoje a na nic si nehraje.U psa člověk opravdu neví,v jaké vteřině co udělá.Před lety naši měli vlčáka,a jednou jsem si k němu sedla a hladila ho,a najednou raf,už jsem měla jeho zuby zakousnutý do obočí.Můj bývalý měl fenu,brazilskou filu,byla neskutečně problémová,svého pána vůbec neuznávala,poslouchala akorát mě a to ještě až poté,co jsem jí potrestala,když napadla ženu s malým dítětem v náruči.A pamatuju,jak bývalý něco krájel,ošklivě si pořezal prsty,a dal je feně,aby mu je olizovala.Fuj,to se mi úplně zvedl žaludek a pak jsem nebyla schopná s ním nějaký čas ani spát,protože při představě,že mi sahá mezi nohy těma prstama olízanýma od psa se mi dělalo blivno,i když jsem věděla,že si ty ruce od té doby už mnohokrát umyl,ale pořád jsem tu pro mě nechutnou scénu měla před očima.