Vycházím z toho, co mi řekli jak ten mladý zubař, tak i starší lékař, který učí na fakultě. Pamatuji, když začínal, vlastně se vše musel učit, než to mohl dělat samostatně. Takto to funguje ve fakultní nemocnici. Pokud dělá začínající lékař nějaký zákrok poprvé, tak to nefunguje tak, že si to jde zkusit a jak se to povede. Ne, nejdřív se dívá, pak se dívá a asistuje, pak to pod dozorem zkusí sám. Nemluvím o banálních úkonech. Nakonec pro každou atestaci je přesně předepsané, kolik zákroků provedl a ten seznam mu musí potvrdit primář nebo přednosta kliniky. Krom ročního kolečka tu jsou i předepsané stáže na jiných pracovištích, tj. lékař po daný čas není na svém oddělení, ale je někde zcela jinde, kde se především učí. Jistěže nějakou pracovní náplň má, ale není poslán na kliniku proto, aby jim tam pomohl, ale aby se naučil.
Pokud je dnes lékař za půlí přípravy na atestaci, po nějakých 3 letech, tak samozřejmě určitou samostatnost už má. Dříve tu bývala první atestace, dnes atestaci sice nemá, ale provedené úkony, absolvovaná školení atd. ano, zhruba v rozsahu té dřívější první atestace. Takže takovýto lékař pro nemocnici použitelný je, jen na některé zákroky je třeba s atestací.
Chtěl jsem poukázat především na to, že zatímco lékař se po škole dále učí, tak zubní lékař už funguje a atestace ho nemusí zajímat, privátní praxi může mít klidně bez ní.