Adelaid, já jsem finančně zajištěná, mám zcela novou rodinu. Navíc dnes již vím, že mohu žít i sama a jsem spokojena. Vedle rodiny mám spoustu dobrých přátel. Další děti, svou dcerku již vychovávám jinak. Osobně spoléhám jen na komerční péči - jsem tak spokojena.

Proč tato diskuse - čtu na rodině kolem, jak kdo žije - dívám se kolem sebe, jak kdo žije. Jak se babičky rozdávají a dívám se na jejich děti, jak je využívají. A o kousek dál se dívám, jak tu vycucnutou babičku, když už nic nemá, doslova odkopnou. V reálu u jiných lidí se dívám, jak se příkladně chovají s láskou vychovávané dětičky. A čtu, sleduji zprávy, jak se chová nová generace, vidím v zaměstnání, jaký je vztah k důchodcům.. Vždy to ve mně budí dotazy, jestli si ti lidé kolem (i na rodině) někdy vůbec připustí, že právě ti, kterým se rozdávají a kde se bijív prsa, že u nich je všechno vpořádku, že to nemůže být jinak - tak že právě i u nich to může být jinak? Podtrhuji slovíčko "může". Samozřejmě že nemusí, ale "může"..

To je ta má životní zkušenost - že všechno může nakonec být jinak..i když je to absurdní. co se týká mých dětí - jsou poznamenané povahou svého otce, ať již geneticky a nebo výchovou, to je jedno a já to skutečně vidím až nyní. Ony samy si to neuvědomují. Nikoho si nekupuji, žiji konečně svůj život. Začínám být spokojená a kliná. Mám dnes určitou životní zkušenost (ta se nedásdělit, musí se odžít) - něco jsem prožila sama, něco sleduji v okolí - a vyhodnocuji, tak se to tu snažím nějak přiblížit.

Ale není mým problémem "Kdo se o mně postará", pouze jsem použila "ich formu", je ve výrazu naléhavější.. Nemyslím si, že by péče o staré lidi byla u nás vpořádku. Mladý člověk většinou nemyslí na to, co jednou bude.