Tylity,

je mi jasné, že ve Tvém případě jde o něco jiného, než o prosté "kdo se o mě postará".

Myslím, že se v podstatě potřebuješ jen ujistit, že rozdat se do posledního kousíčku není šťastná cesta, a že myslet i na sebe je v naprostém pořádku.

Pokud je to tak, tak Ti to klidně podepíšu a stvrdím .

Děti zdaleka nemusí dostat vše co vidí, ani veškerou pozornost rodičů, dokonce si myslím, že rozdáváním se do posledního kousku rodiče dětem prokazují medvědí službu, protože je učí jen brát, ale neučí je i dávat (což se jim samým později může vrátit jako bumerang).

Myslím, že jedním z velkých darů, které můžeme svým dětem do života dát, je umožnit nejen sobě, ale i jim sladkost pocitu dávání (ve smyslu věcném i symbolickém - nechat je, aby ony něco udělaly pro nás) a naučit sami sebe to s láskou přijímat.