Obecně mě to se.e.

U cizích bych asi buď nereagovala, nebo bych s úsměvem řekla "a proč myslíte?" "vážně?" a měla z nich srandu. Prostě asi ekvivalent Tvého slušného "poslání někam".

U vlastních podle situace. Někdy cítím potřebu uvést věci na pravou míru, třeba když někdo dítěti řekne "nedělej to, nebo by tě maminka neměla ráda", tak i když toho člověka, co tu kravinu tvrdí, mám jinak ráda, tak kvůli tomu dítěti musím zareagovat a říct mu "to není pravda, že bych tě neměla ráda, ale takovéhle chování fakt není vhodné."

Co mě ovšem se.e moc je to, když někdo z kamarádů nebo blízkých má tendenci vychovávat moje děti v mé přítomnosti, zejména přisazovat si, když jim něco říkám já.

Nemám naprosto nic proti tomu, když ten člověk třeba ty děti hlídá a reaguje podle svého, nebo když se v mé přítomnosti ohradí proti něčemu, co udělají/řeknou JEMU. ALe točí mě neskutečně, když třeba řeknu dítěti "tohle se nedělá" a je u toho kamarád/ka a řekne "Pepíčku, maminka má pravdu, tohle je opravdu ošklivý a nedělá se to". To vždycky rostu, myslím si, že to těm lidem v téhle situaci opravdu nepřísluší.