a co "se nás bude týkat"?

To, že někdo dlouze a pomalu umírá, je smutné, ale to jsou tyhle záležitosti obecně. A bohužel to nelze ovlivnit tím, zda jsme se před tím v životě chovali slušně a obětavě nebo ne.

Já nějak pořád nechápu, co chceš vlastně říct. Že se ty staré ženy, o nichž mluvíš, obětovaly pro své děti a ty děti se pak na ně úplně vykašlaly, nezajdou za nimi nikdy ani na návštěvu a tak? Nebo Ti vadí sám fakt, že ty ženy neleží doma a ty děti se o ně nestarají osobně?

A co by tedy bylo spravedlivé? Říct si "maminka se pro mě obětovala, tak teď se zase já obětuju pro ni a dochovám ji do smrti"? Pokud to někdo udělá, tak je to hezké, ale také už jsem toho viděla poměrně dost na to, aby mi bylo jasné, že to může být objektivně nad síly toho dítěte - a která opravdu milující máma by chtěla vidět své dítě, jak třeba přijde o práci a zdraví kvůli tomu, aby se mohlo o ni starat osobně?