Já s Tebou naprosto souhlasím, že sebevědomý člověk je se sebou spokojený, a s tím, že člověk zdravé sebevědomí mít musí, aby mu se sebou bylo dobře a aby s ním bylo dobře ostatním.

Prostě zdravě sebevědomý člověk si je vědom toho, že to a to umí a to a to ne, ale ani od jednoho neodvozuje vlastní hodnotu (jako že když není krásný, tak za nic nestojí).

Dokonce si myslím, že ani neuvažuje v rovině "nejsem krásný" ale spíš "mám větší zadek a výrazný pas, takže mi sluší spíš šaty vypasované přes tělo, ale neobtažené od pasu dolů".

Prostě že se nehodnotí v kategoriích "dobrý-špatný", protože to je stejně strašně subjektivní a totéž se bude jednomu líbit až bude slintat a druhý se nad tím bude odvracet.

Já vlastně ani nevím (a neřeším), jestli jsem hezká nebo ošklivá, protože jsem si jistá, že z toho davu, se kterým se potkám, se budu někomu líbit moc, někomu vůbec a někdo si mě ani nevšimne.