Já jsem velmi liberální, nedávám dětem skoro žádné hranice a když mi to dojde, tak jsem chvilku zásadová (neumím to) a snažím se (zpravidla u toho ječím). Děti z toho mají šok a přemýšlí, jestli je mám ráda. Tak je zobjímám a jsem zase taková nesystematická a nahodile výchovná. Protože jsem plná pochybností a nevěřím si, mám děti, které to mají stejně (asi to na ně přenáším, protože jim věřím hodně a nijak je nekritizuju). A to mě mrzí, protože jsou úplně úžasné. Nerada někoho diriguju, naviguju, napomínám a formuju. Takže mám děti samorosty nerozvinuté, co se nerady předvádějí a dost často se se mnou dohadují o tom, jestl můj pokyn má smysl a logiku. Jinak jsou neuvěřitelně hodné a milé, sociálně cítící, zapadnou kamkoliv, oblíbené, přecitlivělé, někdy štěkny, uječené, vztahovačné. Zajímá mě, co vás napadne, když si představíte sebe jako rodiče