Já neříkám, že to není možné. Měli jsme psa /malého a domácího/ od štěněte až do stáří a jeho smrti/. Mám na starost děti a jim chci věnovat čas, ať chceš, nebo ne, pes je zátěž, jezdíme hodně na kole, doma býváme nepravidelně, nechci se starat. Jednalo by se o kompromisy - jak zajistit spokojenost rodiny vč. psa - omezení to je a já to nechci už podstupovat. A pak starost o starého a nemocného psa - to je teprve zátěž, protože jsem odmítala k tomu přistupovat tak, jako někteří /ne všichni/ - no tak chcípne. Byl to člen rodiny a chtěla jsem, aby měl stejnou péči. A to je skutečně velmi náročný - jak časově, tak finančně.
Už ne.