Znám tyhle výčitky svědomí, doprovázejí mě ještě dnes. Já jsem proto neustále něco vymýšlela a tak. Důsledek toho je, že starší dcera si prakticky neumí hrát sama. Sice bych to teď stejně neudělala jinak, mám na mateřskou hezký vzpomínky, že jsem si to opravdu užila, spoustu dílčích zážitků a mám "čistý" svědomí, ale méně je někdy více.
Ale možná ta její neustálá závislost je daná povahou, známá to dělala úplně jinak než já a kluka má stejného závisláka, docela by mě zajímaly i názory ostatních - nakolik je možné toto výchovou ovlivnit.