Já si ráda hraju na líného rodiče
Náš prďolka si taky docela umí hrát sám, ale nejspokojenější je, když si lehnu na zem (třeba si čtu) a on mě různě přelézá a podlézá. A pak si vezme nějakou hračku, přitulí se k nějaké části mého těla a vydrží si pak samostatně hrát s čímkoli strašně dlouho. Občas na mě jukne, jestli ho jako sleduju a obdivuju, a pokračuje.
Nějak moc nevyžaduje, abych ho vyloženě bavila, ale je moc rád, že jsem s ním.
Společně (že mu něco ukazuju, čtu a tak) si hrajeme vždy jen chvilku, něco z toho ho vždycky zaujme a vezme si to a přestane k tomu potřebovat mou asistenci.