Delete, já ti nevím, ale zeptám se tedy polopaticky - muž chodil do práce, ty jsi mohla jenom ležet, dítěti byl asi tak rok - to jsi celé dny ležela vedle dítěte na koberci a čekala, až přijde muž z práce, aby dítě alespoň vyvenčil? Tady přece nejde o to, v jaké poloze se s dítětem mazlím, jestli na zemi, že ho nemusím zvedat, tady jde o to, aby někdo zabezpečil ty základní věci, které se kolem dítěte do tří let dělají, k čemuž patří i to venčení.
Prostě mi v tvém líčení něco falíruje, moc nevidím jako idylu, když je dítě celý den zavřené v bytě, protože máma má ležet, ale asi je to věc názoru. Ale stejně minimální obsluhu typu přebalit, naučit na nočník, dát mu jídlo udělat musí, ať má ležet nebo ne.
Proto právě tvrdím, že je lepší, když je staršímu už cca 3 roky, tam odpadají martyria jako zvedat dítě do sporťáku, když nemůžu a dítě ještě moc neujde, nemusím ho přebalovat a proto s ním zase manipulovat, obleče se samo, nemusím s ním opět manipulovat. Tříleté dítě je z hlediska sebeobsluhy samostatná jednotka, z toho plyne ten názor, co jsem tady ventilovala.