Po přečtení tvého příběhu a několika reakcí bych pisatelky rozdělila na ty co něco takového zažily a ty šťastné, co je pro ně něvěra druhého jen teorie. Ono je lehké říct, vyhodila bych ho kdyby............, ale je těžší to udělat. Moc ti přeju, abyste se s manželem přes všechny ty hnusné dny a měsíce přehoupli. Nám se to povedlo. Prožila jsem si v minulém roce manželovu nevěru, řekl mi o ní, také to, že to ukončí, ale po měsíci mi sdělil, že to nejde. A to je ta zamilovanost, o které jste tu psaly. Poradit můžu jediné - vydržet a fungovat. On si to ten chlap v té hlavě srovná a pokud se s tím pak dokážeš vyrovnat, tak máš vyhráno. Já v té největší krizi ustála kvůli rodině všechno, ale teď mě to žere a žere. Nemůžu zapomenout, mám chvíle, kdy ho nenávidím, že všechno zkazil a já už nemůžu dál. Vlastně jsem dosáhla svého cíle, manžel je skvělej táta a i ke mě velice pozorný, užili jsme si 10 dní dovolené ve dvou. Prostě všechno na venek ideální, ale...................já přemýšlím o tom jak jsem sama s dětmi a nemusím žít s někým, kdo mi tak ublížil. Já si vlastně hraju na šťastnou, ale ............. Přeju ti hodně štěstí!!!!!!