S první MS to bylo u nás taky divný, ne že bych nevěděla, o co jde, ale nevěděla jsem, kde má mamka vložky. Trapas. Musela jsem zavolat z okna kamarádce /telefon jsme neměli/, ať přijde k nám domů a tam jí říct, že jsem to dostala a že nevím, kde jsou vložky. Donesla mi od nich z domova.
A pak krátce potom jsem v době MS nechala vložky na WC a dostala šílený sprdunk, co to dělám, co kdyby to viděl brácha nebo táta. Tenkrát mě nenapadlo oponovat a zeptat se, jestli skutečně neví, o co jde, že by ho to tak pohoršovalo.
A taky bylo děsně trapný, když jsem při tom nechtěla koupat, ale jen sprchovat, táta řval, že si nebudu vymýšlet a já se styděla říct důvod.
Dneska je mi přes 40 a teprve teď mi moje mamka řekla, že jí vždycky bylo divný, jak mi je zle. Divný - nikdy neřekla ani slovo, já se své dcery zeptala, protože naopak ona bolestivou MS nemá.