Netuším, jak starý ten váš pes je, ale když jsme si před 8. měsíci pořídili štěně psa - v našem případě malého jorkšírka, tak jsem pročetla vše co šlo na netu, abychom ho vychovali tak, aby bylo soužití s ním co nejjednodušší a nejpříjemnější. Od malička jsme ji učili být samou doma. Prodlužovali jsme postupně čas, kdy si zvykala být doma sama, po příchodu domů jsme chválili, odměňovali... Dnes je na tom tak, že bez problému zvládá být doma sama i více než 8 hodin - spí, hraje si... Pes přece není dítě, takže separační úzkost mu podle mě nelze přisuzovat - u dítěte odezní sama s jeho vývojem, ale řekla bych, že u psa ne, není-li zvykaný být sám. Psa s sebou určitě nebereme všude, kam jdeme - od malička to nešlo, takže si zvykala a zvykla si.
Poradila bych se v nějakém kynologickém klubu. Příp. bych se pídila po nějakém studentovi nebo někom v důchodu, kdo by za peníze o psa pečoval v době, kdy vy nemůžete