Bývala jsem štíhlá a jedla jsem jako mlejn. Možná si říkám, že když zhubnu, budu se mít ráda, ale nemám tu vůli/motivaci. Je to začarovaný kruh, ze kterého neumím vystoupit. Navíc mám prostě pocit, že toto není moje tělo. Hnusí se mi. Jen pro to nedokážu nic udělat, nic obětovat.
Ať si vezmu na sebe cokoliv hezkého, stejně si řeknu "fuj, ty si hnusná a tlustá, vypadáš v tom šíleně". Ale to je tak všechno. Místo, abych vyběhla ven, dám si zmrzlinu.
Mimochodem jsem si často říkala (jako mnozí), jak může být někdo tlustý, že se sebou nic nedělá apod. Teď chápu. A další věc je, že se na mě moje okolí dívá pohrdavě. Stejně jako jsem se já kdysi dívala na tlusté lidi. Teď jsem v jejich kůži a vím, jak se cítí a jaký je to boj. A taky vím, že není zdravé být tlustá.