Já nevím, ale po celé generace, staletí... to bylo tak, že rodiče předali dům, chalupu, statek... jednomu z dětí a sami v tom baráku měli doživotní výminek. Tohle je řešení prověřené staletími. V tom baráku měl hlavní slovo NOVÝ hospodář a hospodyně, staří pak již požívali výhod klidu, případně pomáhali dle své chuti a možností. Slušné chování by mělo být samozřejmostí, ale ovšem taky vždy všude nebylo...

Každopádně - když dnes starý člověk není schopen sám utáhnout barák, tak buď ho má prodat a koupit si garsonku, nebo si má do baráku dát nájemníky, naebo barák přepíše dítěti a je na tom výminku. Logické, jasné, tečka... Nebo je ještě jiné řešení?

Rodiné vztahy jsou věc ošemetná, ale vlastní zkušenost mi říká, že mnohé tchyně nemají své snachy a zetě rády jen z principu - protože prostě chtěly pro své bobánky lepší polovičku A to se pak těžko řeší... Nicméně předpokládám, že normální slušný člověk je schopen se k druhým CHOVAT SLUŠNĚ