Ahoj holky,

moc se omlouvám, že vám sem lezu, ale chtěla bych znát názor "zasvěcených".
Mám sousedku, které se v říjnu 2011 narodil chlapeček. Dřív jsem se s ní hodně stýkala, od půlky těhotenství a až do prosince 2011 jsem s ní byla prakticky denně, s malým jí pomáhala, radila co šlo...malého moc nezvládala, s ničím si nevěděla rady, hodně si stěžovala a nadávala na něj, pro mně to bylo hodně těžký období, ale podporovala jsem ji, dokud to šlo. Pak se to už ale nedalo zvládat (nechci tu rozebírat konkrétní důvody) a naše cesty šly každá jinam, přestaly jsme se vídat.
Potud abyste věděly, jak to bylo dříve.

Vzhledem k tomu, že stále bydlíme vedle sebe, mám téměř z první ruky vše, co se u nich doma děje. Pravidelně ráno od nich slýchávám dost (pro mně) hrozivé výlevy, proto se chci zeptat, jestli se u vás se stejně starým dítětem děje něco podobného.
Slyším jí křičet (doslova) na malého - "Co to děláš/Nešahej na to/Kam to lezeš/Kolikrát jsem ti říkala, abys..." a nevyhýbá se ani sprostým výrazům (do pr... a podobné), pak následuje hlasitý "plesk" a hysterický řev malého okomentovaný "A neřvi!!!!!!"
To se opakuje tak 2-3x za sebou v rozmezí celého dopoledne, pak už doma nejsem, tak zbytek nevím.

Co si o tom myslíte? Taky takhle bojujete s téměř ročním dítětem? Jak takové situace řešíte/zvládáte u vás doma vy?
Předem moc děkuji!