Jedno to teda rozhodně není. Ono prodělávat nákladné a bolestivé operace, brát celý
život hormony, aby byl z dítěte jakýsi hybridní tvor, protože dokonalou přeměnu souičasná medicína nezvládne,to určitě není něco, nad čím bych jako matka dokázala mávnout rukou.
Je to takový trend dnešní doby, že vlastně všechno je OK,i když ve skutečnosti je to průšvih.
Nechxi se dotknout nikoho, kdo má takovou zkušenost s bezprostředního okolí, předem se omlouvám. Ale nejsem pokrytec a veřejně zde přiznávám, že kdyby některé mé dítě mělo podobný problém, byla bych z toho dost nešťastná.
Nedokážu si představit, jaké je to být v kůži transsexuála, ale myslím si, čistě teoreticky, že kdybych se cítila ve svém těle divnš, tak bych se v něm spíš snažila nějak zabydlet, najít v sobě nějaké stránky opačného pohlaví, přizpůsobit životní styl, povolání apod. Raději než si mrzačit tělo.
Napadá mě, že podle teorie"vždyť je to jedno", by dotyčnému mohlo být taky jedno, jaké má zrovna sekundární pohlavní orgány