"Tak jsem se ještě před zaplacením tábora zeptala, zda by šlo, že by tam dcerku měla a ráno v 8 hod. ji odvedla a v 16 hodin vyzvedla. No , prý v pohodě"

Z toho bych vyšla. Pak při konečném předávání dítěte bych babičce poděkovala znovu, ocenila bych, že přinesla určitou "oběť" (aby měla možnost rozporovat to popř. se vypovídat, jak to pro ni bylo strašné), její slova bych trpělivě vyslechla a pak bych se vyjádřila ve smyslu, že samozřejmě ji nechceš mimo podobné nevyhnutelné případy obtěžovat, a kontakt bych dočasně omezila na minimum s tím, že dětem bych vysvětlila, že babička si potřebuje odpočinout, a proto ji nemůžeme rušit návštěvama.
Jo, znám to dobře. Nepomáhá na to nic jiného než nestýkat se nad míru nutnou.