Naštvalo by mě to, ale už bych to nechalo "dojet". Máš poučení pro příště, že t to nestojí za to. Moje mamka je fajn, hlídala ráda, ale pak jsem zase zjistila, že o tom mluví jinak se mnou a jinak se známými, s okolím ... tajkže to vypadalo zhruba tak, že si třeba sama řekla, že chce kluky na víkend, že je jí smutno. No a pak jí kamrádka důchodkyně zvala na kafe a ona jí sdělila, že nemůže, protože MUSÍ hlídat...Já se to dozvěděla náhodou a měla jsem taky vztek - ona to prostě ráda navenek stavěla, jak bychom se bez ní neobešli, že MUSÍ atd...Třeba Vaší mamině taky jde o takové to "uznání" jak hrozně moc pomohla.