Tak nějak, ale vyhrocený to nebylo, spíš na úrovni - přísně korektní vztahy.
Myslím, že moji rodiče nejsou hlídací typy obecně, ale moje sestra s nimi jedná stylem - přiveze děti, vykopne je z auta, nastartuje, odjede a pak zavolá - už děti došly? Tak jo, teď potřebuju to a to, přijedu si pro ně tehdy a tehdy.
Dělala to vždycky a dělá to pořád - no přece je nemohou nechat na chodbě.
Takhle se chovat se mi skutečně příčí.
A proč hlídají dceru mého bratra? No protože prý když by jednou odmítli, její maminka by si pohlídala, aby už vnučku nikdy neviděli. A oni mají přece jen jednu. Podařilo se jim zapomenout za mou dceru, která je jejich nejstarší vnučka.
Ale to už neřeším, moje děti naštěstí taky ne, berou to tak, že nemají zájem a já s tím nic nenadělám. U nás to fungovalo tak, že nejvíc jsem vysvětlovala dceři a ona to nějak podala svým mladším bratrům. Já ji o to nežádala, ale myslím, že to udělala proto, že viděla, že mě jejich žádosti ničí a jak jsem nevěděla, jak z toho vybruslit. A starší syn to pak podobným způsobem řekl mladšímu.