Pro dítě bych si dojela podle původní dohody. Babička je dospělý člověk, takže tuto oběť mohla snadno odmítnout, pistoli jí u hlavy nikdo nedržel. A další oběti tohoto druhy by se nekonaly. Dětem bych řekla pravdu bez nadávání na babičku, ale taky bez přikrašlování skutečnosti a snahy o "nepoškození babičky". Paní není ze skla ani z porcelánu, aby se poškodila a její názory není třeba tutlat jako rodinné tajemství. Pokud bude děti chtít vidět, ať přijede, nebo vás pozve, nechala bych to na ní a zařídila se po svém. Mě prarodiče vychovali a absenci mých rodičů mi vysvětlili bez zbytečných emocí, ale po pravdě. Takže jsem se netrápila nějakými marnými nadějemi, ani netoužila po rodičích, natož abych jim připisovala nějaké exkluzivní vlastnosti. Dodneška jsem jim za ten věcný přístup vděčná. Užila jsem si skvělé dětství s lidmi, kteří mě měli skutečně a bez přetvářky rádi, které nic nekalilo a nemusela si příliš brzo trápit hlavu s propletenci dospělých.