Taky se právě snažím tlumit :))). Akorát jde o případné třetí dítě. Jsme na tom podobně, jako zakladelka, s tím rozdílem, že já po MD do práce rozhodně nastoupím a těším se, až se vymaním z věčného domácího kolotoče. Jenže na druhou stranu mi ty neuvěřitelně silné mateřské pudy nechtějí nechat na pokoji. Denně myslím na to, jaké by to bylo mít třetí dítě. Přestože nám vlastně nic nechybí a je to s 5 a 2letťákem celkem pohoda. "Nejhorší" je, že nám v tom opravdu nic nebrání. Máme velký dům, zajištění jsme (i když nijak nadstandartně), je mi 28, nejstarší dcera dokonce další miminko moc chce. Manžel není nějak extra pro, ale rozhodně není proti. A mě se nechce se znovu uvrhnout do víru plínek, kojení a ponocování. A taky se hrozně bojím, že se po dvou zdravých dětech může něco pokazi. Takže za půl roku nastoupím do práce a za pár let se uvidí, jak se to vyvine. Momentálně jsem přesvědčená o tom, že to třetí jednoznačně bude, ale budu se celé těhotenství strašně bát. Ale vím, že pokud bych to třetí dítě "na sílu" neměla, později bych určitě litovala a už to nebudu moct vrátit.