Jano, myslím, že to prostě může vše být dáno a ovlivněno spoustou věcí, ale je pravda, že i já jsem si coby dítě vytvořila virtuální postavu - kamaráda Petra Nikdy jsem se nenudila, lítala jsem s dětmi a nebo sama když nebyl nikdo s kamarádů po ruce po venku a dokázala jsem se zabavit úplně všude-právě formou toho virtuálního kámoše. Tohle často vidím i u nás a vidím to i u dětí kamarádek. Myslím, že je fantazie a fantazie. Umět zaúkolovat ostatní není totéž jako vymyslet si spoustu kamarádů a povídat si s nimi a hrát si s nimi na školu... Ono zaúkolovat rodiče (často hlavně maminku) umí právě i to dítě, které si hrát neumí, protože si prostě neumí hrát samo, neumí si vymyslet ty virtuální neexistující postavy.