mám děti 10 - syn, 5,5 dcerka a 2 syn.

Nejstarší mě vytáčí tím, že je hrozný pesimista, a nedokáže se pořádně z ničeho radovat, nejvíc mě dycky vytočí větou - ten a ten se mám.. a za tím následuje naprostá blbost... nebo pořád chodí z venku, že se s ním ten a ten už zase nekamarádí - kluci kamarádi jsou už puberťáci a dost si vymýšlí a plácají a on to těžcve nese a když se ozve, upozorní na lež.. tak oni se hned uráží.. za pět minut o tom ale neví... v kolektivu je oblíbený, Když takhle přijde z venku nebo ze školy, smutný hned to vidím - tak si popovídám o co jde, snažím se nekřičet a vysvětlovat, že to tak není, ať to tak tragicky nevidí... že to zítra zase bude v pohodě.. ale když furt mele tu svou, tak už kolikrát taky vyletím, že to s ním už nebudu řešit a hotovo

prostřední má ADHD hyperaktivní a jaka mimi a batole byla hrozně uřvaná a uplakaná, vzteklá - teď už to je lepší.. ale někdy je teda taky na "ránu", když vstane a hned od rána kvůli všemu kňučí (já obvykle říkám fňučí) - leze mi to na nervy, nemám ráda ufňukánky.. a pak je schopná se třeba 20x zeptat, jestli si může vzít ten bonbon... a já 20x říkám že ne.. to teda nekřičím.. to většinou pohrozím, že pokud se ještě jednou zeptá, tak dneska už žádná dobrota nebude a je klid.

A nejmladší.. no teď už ani ničím.. ale před měsícem měl takovej mores.. že byl schopnej se vyčůrat do lecčeho, takže mi třeba vyndal hrnec z kredence a vyčůrál se do něj

jo a pak by nejradši měl všecko z bořkem a díval se pořád na bořka.. třeba ráno od šesti.. a tak to taky teda nedávám.. :D
ale jinak je zatím docela dobrej uvidíme časem :D