Souhlasím s Grainne....

Ještě do nedávna jsem s naší babi také "bojovala".
Ona má svůj úhel pohledu...vychovala přece dva kluky, tak ví o životě naprosto všechno.

Jeden čas jsem jí měla doma denně...vlastně se dá říci, že když se ochladí a babi není na chalupě, tak je každý den na návštěvě u nás. Z počátku jsem to brala, pak mi to začalo vadit...no, nakonec jsem se povznesla nad spoustu věcí...takže ji pohostím, hoďku věnuji klábosení plus dělám vrbu a je to. Já mám dobrý pocit, že jsem to dala a to že budu brzy šedivá je jiná věc....

Né, já přeháním...většinou jsem špatně snášela jídlo, které babi dětem dávala, přeci nejsou "popelnice". Nakonec jsem zjistila, že to snad pro jednou malý přežije...já to dělám jinak a babi také.

Musely bychom se povraždit a to není má ambice.

Ale abych byla fér...babi je jinak v pohodě...pro děti by se rozdala, umí krásně vyprávět...třeba.
Když vidím, jaký krásný vztah mají s Matyáškem, pak občas raději zatnu zuby, protože každý nemá nejen hlídací babičku a já vím, že vždy ochotně pomůže, Maty jí miluje a pak co tě nezabije, to tě posílí.