Jamal, stanovování diagnózy není žádná exaktní věda, co odborník, to názor, navíc u malých dětí se hodně věcí vyšetřit nedá a dítě a jeho projevy se vyvíjejí. Jde spíš o metodu pokus-omyl (my jsme od 3 let věku dítěte měli diagnózy tři, a ne proto, že by ti doktoři byli blbí, než jsme se v jeho pěti letech dobrali k Aspergerově syndromu s hyperaktivitou).
Navíc to, jakou má dítě diagnózu, neurčuje, jak na tom ve skutečnosti je - jak je "funkční", tj. co doopravdy zvládá a nezvládá.
Tím chci říct, když ti někde "odpářou" diagnózu, neznamená to obvykle, že se dítě zázračně uzdravilo, ale spíš že ti nedají žádný prachy.
ADHD se opravdu u hodně dětí v pubertě lepší, jenže u těchto poruch to spíš funguje tak, že se s tím dítě naučí pracovat, naučí se zvládat věci, co mu dělají obtíže, a kompenzovat nedostatky způsobené poruchou. ADHD se někdy bere jako něco, co má kdekdo, ale hodně těžké ADHD je handicap na úrovni PAS, který znamená obrovské problémy ve škole a značnou zátěž pro rodinu. V takovém případě je dobré pro školu důrazně žádat o asistenta pedagoga - s podporou SPC přes školu. Platí ho škola, resp. její zřizovatel. A našla bych si v tom případě i terapeuta, který bude s dítětem dlouhodobě pracovat na zvládání hněvu, odstraňování problémového chování a tak podobně. (Mmch, v Portálu nedávno vyšla knížka Jak přežít s ADHD, což je příručka určená především samotným dětem, ale je tam spousta užitečných informací i pro rodiče.)
A k druhé otázce: znám relativně dost matek dětí s AS a ADHD - do práce chodí skoro všechny (ačkoli některé na částečný úvazek). Když nepracují, má to obvykle i jiné důvody než dítě s AS nebo ADHD (nemocní rodiče, další malé děti apod.) Zvládnout se to fakt dá a myslím, že být doma s dítětem s touhle poruchou a nemít nic jiného, kde může člověk přijít na jiný myšlenky, je dost zabíračka na nervy.