Manžel neustále hořekuje, že vlastně nemáme nic společného, tzn. mě nebaví chodit na ryby, pěstovat zimní sporty (i když on už nemůže - nic nevydrží, jen o tom kecá) a šlapat na kole. Jeho nebaví jít se někam koupat, tancovat atd. atd. Naslibuje taky dost, ale než něco udělá, je to životní dílo. Jednou tak mluvil o tom, že než kdysi vytvořil věšákový panel do předsíně u matinky, rok přemýšlel, kreslil a nevím jak dlouho na tom dělal. Když mě to přivedlo v záchvat smíchu, urazil se. Tak takovým tempem pracuje.... Dohání mě to k tomu, že co můžu, dělám já.