Katze,
jo i ne
. O každé se bojíš, ale zase je míň situací, kdy jsou samotné, kdy se třeba nemají komu svěřit s trápením, kdy se kolem nich někdo nemotá, kdy jdou samy odněkud nebo někam....prostě takových těch, kdy ty strachy bývají silnější....
Já se třeba bojím o holky dost, i když jdou spolu, ale protože jsou každá jiná a každá jinak reaguje a něco jiného umí, tak mě trochu uklidňuje, že když nějakou situaci nezvládne jedna, zvládne to ta druhá, že se prostě vzájemně doplněj....Jako třeba kdyby se ztratily, tak jedna vymyslí, co dělat, ale protože se stydí, sama by se třeba nešla zeptat, tak pošle ségru, která se nestydí...a třetí se zase dobře orientuje, takže podle návodu navede, kam je potřeba a čtvrtá zase nejlíp ohlídá, aby v takovou chvíli neztratily hlavu a nevlítly pod auto atd...
Jako fakticky by to možná dopadlo tak, že než by si všimly, že jsou ztracené, už bych je našla, protože jsem je zatím nedokázala pustit ze zřetele
, ale i tak to vědomí, že na problémy nejsou samy, má uklidňjící účinek.
Ale ono je to fakt myšleno spíš na situaci "strach o sebe", prostě proto, že ztráta dítěte je tak velké trauma, že pokud nemáš někoho dalšího, kdo tě bytostně potřebuje, může se stát, že se z toho prostě nevyhrabeš....