Katze,

není to o vztahu mezi sourozenci, spíš o tom, jak jsou k sobě věkově....naše holky se nijak extra nezbožňují, ja jde o počítač, jsou schopné se pomalu zmrzačit, ale když jdou někam spolu, tak fungují...rozhodně to není tak, že když jim řeknu, že mají jít ze školy spolu, že dvojčata zdrhnou té nejmladší jen proto, že s ní zrovna "neka"...prostě počkají, dojdou s ní domů, klidně s ní celou cestou nemluví....ale já jsem klidnější, protože tři děti a z toho dvě větší už jsou na silnici dobře vidět, zato jedno prtě se přehlédne snáz, i se snáz naloží do cizího auta atd....

Navíc co se týče strachu, tam logika nefunguje....prostě někdo se víc bojí, že by dítě bylo samo, že by se mohlo cítit osaměle, že by neměl pro koho žít, kdyby se mu něco stalo atd...někdo má zase strach z toho, že se sourozenci nebudou mít rádi, že tomu prvnímu příchod sourozence ublíží....a někdo neřeší nic z toho, ale bojí se nepřijetí ve společnosti, takže řeší, kolik těch dětí je vlastně nejlepší, někdo se bojí, že dítě nezvládne, někdo se bojí, že nezvládne těch dětí víc, někdo se bojí, že by nezvldádl samotu....Nemá smysl za tím hledat nějakou logiku...Ale je potřeba vzít v úvahu fakt, že pro někoho má ten nebo onen strach takový význam, že u podle toho se řídí třeba při úvahách, kolik chce mít dětí....