Helčo, nabídnu pohled jak to funguje u nás.
Doma máme 7 dětí (5-13 let). bydlíme na vesnici, 2 km od města. Jezdí tam autobusy, vede cyklostezka.
Dvě nejstarší dcery(12+13 let) fungují naprosto samostatně (dojdou si, dojedou si). Chtělo se mi napsat, že mě ani nepotřebují. Ale jo.... Strašně rády si povídají, vyprávějí, atd. V tomhle směru jsou náročné . I když někdy fakt padám na hubu a nemám náladu snažím se je o ten čas neošidit.
V domškole jsme od pololetí měli dva prvňáky. Oproti tobě velká výhoda v tom, že další prvňák byl ve škole a dvě holčičky ve školce. I tak to byl boj. Každý z nich má svoje tempo, každému jsem vysvětlovala něco jiného (počítala jsem s tím, že pojedou "spolu"). K tomu poruchy pozornosti. std.
K socializaci - měli jsme strašně velké problémy při povolení k domácí škole. Děti jsou v pěst. péči a sociální odbor, psycholožka, atd. se oháněli právě socializací (nakonec jsme děti doma měli, ale stálo nás to strašně moc ústupků). Jakoby socializace v rodině se sedmi dětmi, po dvou letech v ústavním zařízení toho neměli málo. Vím, že je to ještě o něčem víc. Ale dávat děti na kroužky jen kvůli ní mi přijde zbytečné. Nakonec holčička s domškoly pokračovala v tanečním kroužku, klučík byl doma. Bydlíme na vesnici, děti se stýkají s ostatními venku nebo i u nás, u nich doma.
Nakonec jsme socializaci řešili i tak, že děti chodily občas do školy. Na výtvarku, hudebku, na výlet, divadlo, jely na školu v přírodě, chodily tam posledních 14 dnů denně. Vpodstatě to tak bylo ideální pro všechny. Zkuste třeba zvážit tuhle možnost. Podmínkou (nezbytně nutnou ) je výborná komunikace se školou a vyučujícím. V tomhle jsem já osobně byla nejvíc skeptická (my jsme nakonec neměly na výběr - buď spádová škola nebo domškola nebude). Ale příjemně mě překvapili. Možná to bylo i tím, že jsme byli v historii školy první, kdo domškolu chtěl. Nechali nám naprosto volnou ruku při výuce, přezkoušení proběhlo tak nějak nenápadně v rámci chvilek, kdy děti byly ve škole (s jejich povahou by z nich nikdo před nastoupenou komisí nedostal ani slovo). Na další školní rok to plánujeme podobně.
I když teď si uvědomuju, že na přezkoušení jezdíte asi daleko, že?

Myslím si, že záleží i na povaze dítěte. Některé děti kolektiv potřebují, jiné se bez něj v klidu obejdou a další ho vyloženě nemusí. Nevím, jak to Jeník má. Ale nelámala bych to násilím, jen za cenu socializace! Zkuste si se synem promluvit co jemu by se líbilo, jak by si to představoval. Kam chce chodit, kam nechodit ....