Nevím, do jaké míry je tvůj syn skutečně "asociální", a do jaké se tak jen cítí.
Zažila jsem několik takových dětí, které si (dle jejich vlastních pocitů) samy neuměly najít kamarády a rády nechávaly maminku, ať se trochu postará. Děti samy neměly problém, navazovaly vztahy zhruba stejně úspěšně jako ostatní, ale měly snad jen větší potřebu "mít někoho jistého", cítit se více milované.
Všude tam, kde se podařilo najít ve školce takového kamaráda, a kde zároveň nebyly obě rodiny úzce svázány a jedna z nich tlačila na přátelství, to skončilo docela blbě.

Většinou mělo jedno dítě z dvojice pozici lehkého závisláka na tom druhém, závislák byl v onom vztahu podporován matkou. Jenže pak obvykle jedno (to "silnější" z dvojice) odešlo do školy, zůstalo ve školce na odklad, odstěhovalo se... a zbývající dítě, "závislák" na tom bylo ještě hůř než předtím, protože se s pomocí matky jeho závislost prohloubila a najednou přišel šok, když kamarád zmizel.

Dokonce jsem zažila, že jedna matka střídavě žádala o odklad a pak ho zase rušila (podle toho, co zaslechla od druhé matky a co si zrovna přálo její vlastní dítě), až závislák zůstal ve školce a silnější, byť taky s odkladem, se přes prázdniny nečekaně odstěhoval. Prvních pár týdnů školky proběhlo v klidu, dítě ex-závislák si zdatně našlo kamarády, jenže matce najednou připadalo, že skuteční kamarádi jsou vlastně ve škole a šla zařídit pozdní nástup do první třídy.

Takže podle mě – pokud máš pocit neklidu ohledně stavu socializace tvého dítěte – máš tři možnosti:
1. nechat to plavat a co nejvíce ho vystavovat pobytu v kolektivu (ve školce bude mít jako starší zvýhodněnou pozici), můžeš mu též dát k dispozici třeba 2–3 kolektivy (jeden stabilní školkový, jeden až dva kroužkovité)
2. najít mezi svými blízkými někoho se synem v podobném věku, ale hlavně si musejí vyhovovat dospělí a tento vztah musí mít perspektivu a chuť ho udržovat (na obou stranách) – toto mi však připadá poněkud křehké
3. posilovat individualitu svého dítěte, tedy aby si sám uměl najít své individuální zájmy, které si pokud možno ponese do dospělosti. Syn by měl umět být sám a měl by s tím být spokojený.


Bod 3. pokládám za nejdůležitější, věnovala bych se kombinaci bodů 1. a 3. a pokud to tobě samotné pomůže, okrajově bych proklepla i možnost 2.

Hodně štěstí!