Žluťásku,
souhlas, přesně takhle jsem to s dětmi chtěla mít vybalancované taky. Ale ve vrcholné pubertě (aspoň tak jsem to u svých dětí zažila) se tahle rovnováha udržet moc nedá, čelit vyplavujícim se revoltujícím hormonům a zároveň zůstat důvěrným kamarádem, to prostě nejde, v tom období musí být rodič rodičem, ať chce nebo nechce. A je-li máma v té době žábou nebo Jiřkou, je její výchozí pozice přece jen dost oslabená
Ale přejde to, teď je dceři čtyřiadvacet a zase jsme kamarádky.