Můj pohled na věc je, že rovni si skutečně jsme, jen máme na čas vymezeny ty role jako dítě a jeho průvodce rodič. To dítě, když zabrousím na duchovní rovinu, může být mnohem vyspelější bytost než ty, ale aby se správně rozvinulo, potřebuje na začátku skrze tebe vrůst do "země" a to je právě to bezpečí, jemná autorita, vlastně je rodič takovým prvním učitelem ve všech směrech. Děti se nerodí jako tabula rasa, jdou sem už s nějakým příběhem a úkolem rodiče je mmj. ten příběh respektovat a pomáhat na cestě k jeho naplnění. Rodič i dítě jsou rovnocené bytosti jen mají vzájemně jinou roli.