jj, ono to "nežárlení" přímou cestou na novorozence se může zdát ok, že jako je ten starší v pohodě. Ale ono se to vyrovnávání se změnou může vyvrbit jinudy, třebas právě v tom chování staršího dítěte obecně, ne jen k mrňouskovi. Vlastně u kamarádek co znám jen jedna měla staršího synka vyloženě agresivního směrem k miminku, ostatní děti se s příchodem mimča vyrovnávaly různě - jeden měl noční můry (takový ten šílený křik a řev mezi jedenáctou a jednou, kdy je dítě nevzbuditelné ale řve a řve X minut - zažila jsem několikrát), jiný starší sourozenec (rozdíl 7 let) měl trochu trable s řečí - takové to šmodrchání slov ve větě jak chtěl honem honem něco říct a smatlalo se mu to do jednoho slova, u nás to byly spíš ty věci ohl. chování a samostatnosti jako u vás, plus odmítání mě a velmi silná preference tatínka (trochu hloupé když tatínek přichází večer a dítě celý den se odmítá nechat obléknout nebo utřít zadek či cokoliv ode mě a řve že chce tatínka....). Tj. průběh je různý, ale to vyrovnávání fakt chvíli trvá.

Takže podle mě platí ta rovnice jak už tu byla nastíněná:
3 týdny u babičky s fullservisem + novorozenec a "obsazená máma" tj. změna jako hrom = rozhozený režim prostředního a potažmo celé rodiny na dost dlouho

Pokud ještě k tomu začne nyní chodit do školky.... tak přeju plnou nádrž síly a výdrže a schopnosti omezit kritiku prostředního a starší na minimum a chválit a chválit i za relativní prkotiny.