Taky mám dceru s dysfázií. Teď jdeme do druhé třídy. Ve čtyřech letech pomalu nemluvila, v šesti letech to bylo sice trochu lepší, ale nic moc a za rok, co měla odklad, se to hodně zlepšilo. A hlavně jí pomohla první třída. Sice čte pomalu a občas nepřesně, ale čte. Se psaním je to horší. Ale s tím se taky popereme. Záleží i na učitelkách, jak se k dětem s touto vadou postaví. U nás ve školce to moc neřešily, akorát mi říkaly, co má Sabka za problém a že nemluví gramaticky správně. Jako bych to nevěděla. Ale vůbec s ní necvičily. Děti ve školce jí braly takovou jaká je a naučily se jí rozumět. Takže dcera ani neměla potřebu pořádně mluvit. A hlavně se jí nikdo z dětí neposmíval. V 1. třídě se jí paní učitelka začala věnovat, k tomu cvičím s ní i já doma, opravuji ji a nejstarší dcera jí taky učí. Je to náprava na dlouho trať, ale snad to vybojujeme a jednou naše děti taky budou mluvit normálně.