Kvída - "Nějak mi dochází energie a naděje, že někdy bude moct normálně mluvit a mám obavy z toho, jaké problémy bude mít ve styku s lidmi a jaké šrámy to zanechá na její duši, když se jí děti budou posmívat."

Možná ti ubírá energii a naději zbytečné předjímání. Zkus se na to dívat z úhlu svého dítěte, že dělá to nejlepší, co je schopno a pokud jej nutíš jít někam, kam nevede jeho cesta, šprajcne se. Zkusila jsi přidat rozměr ve vnímání světa, které ti tvoje zlatíčko nabízí? To, že jsme doslova vecpáni do škatulkování, ztrácíme přirozený cit pro empatii a porozumění sobě navzájem. Komu máme více rozumět než samy sobě a možná svým zbytečným nárokům, kterými brzdíme svoje děti. Nejsme přece roboti.