Také neoslovuju, a vykám. Partnerovo maminka mi dlouho dlouho vykala, doteď se vyhýbá oslovení mně jménem, partnerův tatínek mi tyká od začátku a oslovuje mně jménem. Partnerovo prarodiče mi říkají jménem, jedna babička se mně sama zeptala (po 3,5letech) jestli by mi mohla tykat, dědeček tyká od začátku a druhá babička také, při seznamování se mne zeptala: "Jakpak vám říkají?" představila jsem se a požádala jí, aby mi tykala a bylo.

Třeba moji rodiče to měli takto: Moje maminka své tchýni říkala maminko (později babičko) a tchánovi tatínku, později dědečku a tykala.
Můj tatínek měl jenom tchýni (babička se rozvedla, když byla maminka dvouletá) a protože hrubě nesouhlasil s jejími politickými názory, tak jí prostě vykal, říkal maminko(babičko) vy.

Ženy mých bratrů mým rodičům taky vykají, oslovují je babičko/dědečku vy. Dva z bratrů svých tchánovcům vykají, ten nejmladší tyká a oslovuje křestními jmény. Toto "privilegium" dostal ale až po svatbě