Ja teda nebyla nikdy ambiciozni, ani osobne ani jako matka a vzhledem k tomu, ze me starsi dite je specialni, tak me jakkekoliv ambice uz opustily uplne. Na hristata nechodim, s ostatnima matkama nezapradam rozhovory jen proto, ze nas spojuje opotrebena deloha, maximalne tak o pocasi.
Moje ctyrletacka sice umi pekne pocitat ve dvou jazycich, mluvit ve dvou jazycich a trochu cist v jednom, ale za tim nejsou me ambice, pouze jeji zvidavost a prirozene bilingualni prostredi (znam deti, ktere ve stejnem veku mluvi trema, ctyrma jazykama, takze to opravdu nevidim jako duvod k chlubeni).

Ja chci hlavne, aby deti mely detstvi klidne, tomu jsem podridila opravdu hodne, mozna az moc. A abychom meli spolecne zazitky, caste vytrzeni z rutiny a zaroven, aby ony mely hodne volneho casu samy pro sebe, protoze to pro me osobne bylo v detstvi strasne moc dulezite.