Vnímám to obdobně. Naučila jsem se to ale - jednak u druhých respektovat ve smyslu, své děti nechť si každý vychovává po svém, jednak ignorovat v situacích, kdy je mi tento model z mnoha stran přímo i nepřímo podsouván jako ten jediný správný. Nechávám to na intuici. Co bude chtít dělat, to bude chtít dělat. V rámci popsaného stylu výchovy určitě ale fungovat nebudeme. Neabsolvoval dětské cvíčo (teda jednou...a bylo hned jasné, že tento styl pro nás není...:))), kojenecké plavání, nechodí na fotbal, nehraje na hudební nástroj...a žije. Jen jednou mi přinesl z procházky plné kapsy mrtvých chroustů, dal je do krabičky a vystavil si v pokoji na telku, možná tudy cesta povede, nevím, netuším, je ještě malý...tohle opravdu zatím nijak neřešíme.