Náš nejmladší chodil na angličtinu od tří let a při nástupu na osmileté gymnasium si učitelka myslela, že je někdo z rodičů Angličan nebo že jsme tam žili.

Starší děti tu možnost neměly, prostřední to dohnal na vojenské škole, nejstarší neumí pořádně anglicky doteď.

A taky od předškolního věku chodili na judo, na dramaťák, do fotografického kroužku, na zpěv, na flétnu, tancovat, k dobrovolným hasičům - to všechno si vybrali sami a hodně jim to dalo. Nejsou z nich trubky.