Jinak jsem zapomněla dodat, že o poznání horší je to s domácností. Školu zvládáme, dojíždění a kroužky taky zaberou dost času, občas vypadneme k babičce, uvaříme, upečeme, uklidíme, potřebujeme taky zmizet ven. Mrně nemůžu nechat venku samotnýho, tak musím s ním, aby neseděl pořád v mrňavý bytovce - stašně mi chybí možnost vypustit je jentak lítat po zahradě. Tak to taky nic neudělám. No a ač se starší začínají zapojovat do domácnosti, tak "malá likvidační četa" stíhá vše rozházet, rozpatlat a roztahat. Ach jo! Pořád čistím, skládám, luxuju i 2x denně, jen to není pořád nikde poznat. Nejhorší je to, když si jdu chvilku odpočinout, že kouknu na net, na zprávy a za dvacet minut se nestíhám divit, co všechno zas vytahal. A jedem nanovo. Kolikrát to končí tím, že zítra je taky den, mám toho někdy dost.

Mám ráda uklizeno, ale nějak to nedávám.
Fatale psala, mít málo věcí. Bohužel jsem "sběratel", co když se nám to bude hodit. Když už něco zlikviduju, pak si rvu vlasy, že bychom to zrovna potřebovali na nějaké tvoření