Zkratkou chodím přes hřbitov docela často, obvykle nepotkám nikoho, leda jde někdo zkratkou v protisměru. Hrající si děti jsem v životě na hřbitově neviděla, ale odjakživa mám hřbitovy ráda.

Já jsem teda k hlučícím dětem poměrně tolerantní. sama mám jen jedno a klidné povahově, beru ho teďka skoro všude s sebou. všichni příbuzní a známí co by hlídali jsou přes léto pryč, takže jestli to má někdo stejně a k tomu hlučící větší počet dětí, měla bych pochopení. postoj, že fakani maj bejt zavřený doma nebo na hřišti neuznávám, ať se pěkně učej, jak se "tam venku chovat". navíc pak bych asi skákala z okna zoufalstvím, že jsem taky v izolaci. jen teda nesnáším, když po mě cizí děti lezou a chtěj mě vodit za ručičku a tak...

Myslím, že v naší kultuře ta smrt má momentálně takový uskřípnutý místo, takže je mi celkem sympatický, že se někde na hřbitov chodí. Ale jsem vychovaná k neobtěžování ostatních a to chci předávat dál.

pro odlehčení:
V některejch zemích latinský ameriky se prý o dušičkách dělají mejdany, muzika, zpěv a alkohol na hrobech...