já mám se psem jen jednu zkušenost, ale bylo to rozhodnutí celý rodiny. starý člověk taky hodně spí, taky ho bolí tohle a tamto, schody nejdou vyjít a krásnej na pohled taky není. rozdíl mezi tímto stavem a stavem, kdy už to prostě není k žití (nyní pochopitelně mluvím o psu) je v tu chvíli, kdy vidíš, že radost z života nemá. reaguje na vás jako rodinu, vrtí ještě ocasem, když má radost? psala si, že jí chutná, to je dobré znamení. dej tomu čas, mám zkušenost, že ten pes ,,si řekne,,. jako milující majitelka to poznáš, věř mi. a jestli to tak bude už zítra? za měsíc?
tak to tak holt bude.